Zvonkohra (1/2)

25. září 2011 v 14:33 | ~*Snow Fox
Někdy se nám osud jeví nesmiřitelným a nespravedlivým. Když se však na něj podíváme po delší době a z jiného úhlu, pochopíme,že je to všechno přesně naopak. Jenže to bývá někdy už velmi pozdě...


Lucy patřila mezi typy dívek,které bydlí samy s matkou. Jsou to většinou takové ty sobecké nebo přidrzlé dívky které si mohou dělat co chtějí a mužské řeči do nich nezasahují. Takhle by jsme o ní mohli mluvit→škatulkovat jí do předem připravených obleků. Lucy doopravdy taková nebyla. Byla velmi citlivá a jiná než ostatní dívky. Ráda si četla knížky a to třeba celé hodiny. Malovala na čtvrtky a ladila různé barvy. Milovala průzkum terénu na nových místech nebo u babičky na chatě,kde celé okolí zaplňoval les. S ostatními si nerozumněla. Když se začala s někým bavit,bylo to vždy jen na krátkou dobu..
Zrzavovlasá dívka zaklapla kufr nabalený věcmi a běžela po schodech dolů do předsíně aby jej uložila k ostatním věcem. ,,Už máš všechno?" ozval se z kuchyně ženský hlas. Lucy se usmála a vběhla do kuchyně za mámou ,,Mám! Tentokrát tu oslavu neprošvihnu! Musím jí vidět!"
Každý rok se u babičky ve vesnici slavil takzvaný "Průvod světel" .Oslava se konala tak,že se všichni oblékli do bílých hábitů a do ruky si vzali lucerničku,nebo lampiónek. Potom všichni obcházeli vesnici za svitu hvězd,všichni museli být naprosto potichu. Nakonec se sešli dole u pobřeží kde se konala velká slavnost na počest světla. Lucy o průvodu slyšela od babičky ale nikdy se ho neúčastnila naživo. Proto nyní byla tak zapálená protože se toho velkého dne nemohla dočkat.
Matka vzala Lucyiny věci do auta a potom sama zasedla za volant. Dcera si sedla hned vedle ní,protože už jí bylo patnáct a byla dost vysoká na to,aby mohla sedět vepředu,takže měla krásný výhled do krajiny. Motor po pár pokusech zabublal a naskočil a vyjely po méně udržované silnici za svým cílem.
Zelená barva podél okrajích silnice se míhala okýnkem v autě. Hejno ptáků letělo po obloze,než jim auto ujelo a oni zmizeli někde vzadu za nimi. Nebe se pomalu zbarvovalo do oranžova,jak se chýlilo k večeru a Lucy na sobě pociťovala únavu. Klížily se jí víčka,když v tom,najednou spatřila v strašně rychlém okamžiku někde v poli člověka oděného v černém. Nevypadal jako žena,měl kratší černé rozevláté vlasy a mezi nimi se coby okamžikem proplétaly bílé pramínky. Lucy se přilepila na okno a když se jí ztratil z dohledu,odepnula pás a koukla ze zadním oknem kufru auta. Po postavě nebylo ani vidu,jen jakýsi černý popel odlétal do dáli. ,,Za chvíli už tam jsme,tak se posaď a zapni se.." řekla trochu naštvaně matka a Lucy jí poslechla. Už nemohla napětím usnout. Kdo to jen mohl být? Zdálo se jí to snad?..
Po pěti minutách se auto začalo pomalu otřásat,jak pneumatiky jely po štěrku. Potom se zastavilo a přední světla se vypnula. Obě vystoupily a rozzářená babička už je vítala,na Lucyin vkus až moc. Po večeři si šly vybalit svoje oblečení. Lucy nadšeně vyndala svůj bílý hábit a lucernu po dědečkovi. Babička zaťukala na dveře a věnovala Lucy lišácký pohled. Její oči živě jiskřily a ona pronesla ,,už je čas drahá...jdeme!" .Lucy na sebe rychlé hábit hodila a nechala si od babičky lucernu zapálit,teď krásně svítila jako světluška.
Když vyšla na ulici,mnoho lidí v bílých hábitech už procházelo pomalu jeden za druhým. Sem tam bylo slyšet zacinkání zvonků. Lucy jen obdivně přihlížela,než jí matka popostrčila a ona zaplula do davu. Uviděla ještě jak jí mává a mizí ve dveřích.
Když procházeli kolem temné uličky,zahlédla něco lesklého a poté jakoby konečky vlasů v měsíčním světle. Vyhrkla a začala se procpávat mezi lidmi aby se do uličky dostala,než to zmizí. Nějaký pacholek do ní strčil a ona dopadla na kolena přímo do té uličky.
Stín zmizel ale hned se zase objevil jako nějaký obrys postavy pod oknem jednoho z domů. Lucy se ihned sebrala a běžela za ním,se svou lucernou. Temná ulička končila pod mostem,kde konečně po dech beroucím běhu zastavila,jakoby ji ta bytost nabádala. Šouravým krokem se opřela o kamenný sloup a bytost k ní vztáhla ruku,načež jí pohladila po tváři. Zrzavovlasá dívka vzhlédla a srdce se jí zastavilo. To byla ta osoba předtím... pomyslela si a černovlasý cizinec se na ní tajemně usmíval. ,,Musíš mi dát tu lucernu.." pronesl tichým hlasem,který mizel v šelestu listnatých stromů v ulici. Když Lucy zavrtěla hlavou k nesouhlasu,úsměv na obličeji cizince zmizel. Dlouhou dobu na sebe jen překvapeně hleděli,než se za zády černovlasého mladíka zjevilo stříbrné zrcadlo. Nespokojeně sykl a vytrhl dívce lucernu z rukou. Náhle vykročil a šáhl rukou do zrcadla,kde mu polovina ruky zmizela,jakoby šáhnul do vody. Světlo pohaslo a zbytek kouře se vznesl vzduchem k obloze,de se rozplynul. Černovlasý jí opustil a před ní stálo zrcadlo,jako zlověstně hledící obluda připravena jí pohltit. Musí jí dostat zpět! Musí a to za každou cenu! Lucy se vrhla po hlavě do zrcadla a najednou jí přemohl pocit,jako když její tělo sevře tisíc ledových jehliček a natahují ji jako na skřipci. Mírný otřes. Dívka otevřela oči a snažila se zorientovat. Když se ohlédla,zrcadlo tam stále stálo,až na to že bylo asi desetkrát větší než předtím a jeho rám zdobil stříbřitě vytepaný drak s rubíny místo očí....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MoonWich MoonWich | Web | 27. září 2011 v 20:56 | Reagovat

Moc pěkné! ^^ Líbí se mi ten nádech tajemna.

2 Snow Fox Snow Fox | 28. září 2011 v 19:50 | Reagovat

n.n děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama